Význam
Duby jsou z hlediska zdroje kvalitního dřeva jedny z
nejdůležitějších stromů severní polokoule. Dubové dřevo je tvrdé a velmi
trvanlivé a používalo se po staletí k výrobě mlýnských kol, hamrů, pilotů k
mostům a lávek, sudů, trámů, podlah a především nábytku. Má poměrně úzkou, světlehnědou
běl a široké stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se
objevují výrazná „zrcátka" (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky nim lze bezpečně
rozeznat dub od jilmu či jasanu. Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou
tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje
nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha. Dubové dřevo bylo
za všech dob oblíbeno v nábytkářství. V Anglii po něm pojmenovali celý věk -
age of oak (1500 - 1600). Využívalo se v masivu i na krájení dýh. S dubem
pracovali a pracují řezbáři a sochaři, dá se řezat dláty i napříč vláknům.
Dobře se lepí i moří.
Charakteristika
Duby jsou pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy s
tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny
jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené při koncích
větévek a kryté několika až mnoha střechovitě se překrývajícími šupinami. Listy
jsou střídavé, jednoduché, s opadavými nenápadnými palisty. Čepel listů je
nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná,
měkká nebo tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními,
nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se
před dosažením listového okraje. Květy jsou drobné, v jednopohlavních
květenstvích nahloučených nejčastěji při bázi ročních výmladků. Samčí
květenství jsou nící jehnědy. Samčí květy jsou jednotlivé na ose květenství, s
kalichovitým, 4 až 7-laločným okvětím a nejčastěji se 6 (2 až 12) tyčinkami s
tenkými nitkami. Samičí květenství jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky,
vyvíjející se v paždí listů blíže konci větévky. Na bázi samičího květu je
miskovitá číška. Okvětí je nejčastěji 6-laločné, plodolisty a čnělky bývají 3,
výjimečně 6. Plodem je nažka (označovaná též jako oříšek) podepřená zveličelou
dřevnatou číškou a nazývaná je žalud. Plody dozrávají v prvním nebo až ve
druhém roce.
Duby v ČR
Na většině území Česka rostou Quercus petraea neboli dub
zimní a Quercus robur neboli dub letní. V nejteplejších oblastech Česka roste Quercus
pubescens neboli dub pýřitý čili šipák, na jižní Moravu zasahuje svým areálem Quercus
cerris neboli dub cer čili dub slovenský a snad i Quercus frainetto neboli dub
balkánský/uherský. Dále jsou rozlišovány dva druhy blízce příbuzné dubu
zimnímu, a to dub žlutavý (Quercus dalechampii) a dub mnohoplodý (Quercus
polycarpa), odlišit je však dokáže jen specialista a některými autory je
taxonomický význam těchto druhů zpochybňován. Podobně je tomu u dubu
jadranského (Quercus virgiliana), který je blízce příbuzný dubu pýřitému. Druh
dub sivozelený (Quercus pedunculiflora) je blízce příbuzný dubu letnímu, jeho výskyt
na území Česka i Slovenska je však velmi pochybný.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dub
Žaludy jsou v mnohých oblastech důležitou složkou potravy
zvířat a případně i lidí. Jedlé žaludy mají např. středomořský dub cesmínovitý
(Quercus ilex), indický Q. glauca, íránský Q. persica a severoamerické Q.
emoryii a Q. obtusifolia. Používají se pražené nebo se melou jako přísada do
mouky. Žaludy slouží také jako krmivo pro hospodářská zvířata. Z dubů jsou
získávány třísloviny a kůra a listy byly používány k vyčiňování kůží. Velké
množství tříslovin obsahují také duběnky, hálky vznikající na listech dubů po
nakladení vajíček do pupenu dubu žlabatkou. Hálky na listech dubu hálkového z
jihozápadní Asie obsahují až 70 % tříslovin a jsou prodávány jako halepské duběnky.
Z dubu korkového, pocházejícího ze západního Středomoří, je získáván korek. Za
tímto účelem se dnes pěstuje tento dub v klimaticky příhodných oblastech celého
světa.